P. S.

Žalman

1:Stála D#u vrátek tG#maj7ichá a smD#7ířená,
jen vítr bG#ušil do drátFů jak do cimbBálku,
já chtěl nD#azpátek k nG#maj7í se vrFmátitF7 
a věděl, žG#e zas prohrávFám dívčí vBálku,
do jedné z kFmomor svýho sG#rdce mě na jeden zD#ápad zamykD#7á,
proč se mi z G#údolí a hFor tam od ní tG#maj7ěžko utíkD#á.
R:Tak se nemrač, lFmásko, že se rG#áno s nocí ztrD#ácím,
třeba jednou, lFmásko, postavG#mím ti velkou mD#áj,
nezapomeň, lFmásko, že i jG#á se v zimě vrD#acím,
pak nám budou, lFmásko, pod peřG#minou srdce tD#át.
2:Chtěl bych zase jít tou její krajinou,
ochutnat sladkých koláčů spadlých až z nebe,
její slzy pít, když se tak bála,
že bez boje zas prohrává mě vedle sebe,
na dráty vítr smutně hraje, když si mě rosou vyprovází,
proč se mi z údolí a hor tam od ní těžko odchází.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:53:39.794+00:00
Výsledky hledání: